Ostřetice leží ve zvlněné zemědělské krajině na severovýchodním okraji klatovské kotliny. Pod vesnicí se prostírá široký otevřený úval Točnického potoka, pravobřežního přítoku Úhlavy. Vesnice se nachází na 49°25'21" severní šířky, 13°20'49" východní délky a v 415 m nadmořské výšky a je soustředěna po obvodu nevelké svažité návsi přibližně čtvercového půdorysu se zaoblenými rohy. Komunikace z Klatov do Nepomuku, kterou je silnice 2. třídy číslo 191, obchází vesnici po západní a severní straně a od první poloviny 19. století při ní vznikala nová zástavba.

První písemná zmínka o obci, uváděná v „Berním rejstříku kraje Plzeňského“, pochází z roku 1379. Ve středověku byly Ostřetice šosovní obcí města Klatovy, což znamená, že nešlo o klasickou poddanskou obec, pouze pro ni existovala povinnost každoročně platit Klatovům předem určenou částku. Roku 1654 zde bylo zaznamenáno celkem 11 usedlostí, z toho 10 selských gruntů. Klatovskému městu, musely Ostřetice platit až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Do správního území obce náleží krom vlastních Ostřetic také osada Makalovy.

Cennou historickou lokalitou Ostřetic je mohylové pohřebiště v lese „Mýtě“ severně od obce. V roce 1891 na něm bylo prozkoumáno všech 30 mohyl a nález z nich, bronzové a jantarové předměty a šperky, stejně jako i střepy hliněných nádob byly uloženy v klatovském muzeu. Ostřetice jsou též známé na Klatovsku poměrně ojedinělým souborem pozdně středověké zděné architektury. Původně šlo o čtyři velmi mohutné kamenné věžové sýpky patrně ze 16. století, z nichž dvě, v usedlostech č.p. 6 a 10, jsou dnes již zaniklé. Do současnosti se tak dochovala již jen navenek vcelku nenápadná sýpka v usedlosti č.p. 14 se štěrbinovými větracími průduchy a mladší stanovou střechou, a nápadně vysoká věžová sýpka ve dvoře usedlosti č.p. 4 v jihovýchodní části návsi. Dominantou návsi je architektonicky nenáročná návesní kaplička a další kaplička, pozdně barokního původu, se dochovala u silnice na severovýchodním okraji vesnice. Hodnotnou drobnou sakrální památkou jsou kamenná válcová sloupková boží muka z roku 1840, zakončená železným křížkem, stojící u silnice na severozápadním okraji vesnice.

Pro tyto hodnoty byly Ostřetice roku 1995 prohlášeny vesnickou památkovou zónou.